Drahosad

 

Status:	město
Stát:	Slavard
Správní celek:	Drahosadské léno
Počet obyvatel:	4 000

• Ekonomika

Drahosad je velmi důležitým zemědělským centrem, které se velkou měrou podílí na příjmech slavardské pokladnice. Pěstují se zde totiž unikátní jabloně úbělové, které plodí neuvěřitelně cennou odrůdu jablek - tzv. vladařská jablka, lidově též úbělka.

Slupka těchto plodů má čistě bílou barvu a nazátlá dužina uvnitř je vyhlášená pro svou delikátní chuť. Úbělka jsou za všech okolností šťavnatá, osvěžující a sladká. Jejich pozření vyvolává přechodné stavy štěstí a blaženosti. Nadpozemská chuť úbělek učarovala dokonce samotné vládnoucí dynastii Vidmarovců, která si odedávna nechává obrovské množství těchto plodů pravidelně dovážet na svůj dvůr. Během nejrůznějších turnajů, audiencí a hostin se s úbělky seznámili i panovníci ostatních zemí a okamžitě se do jejich chuti zamilovali také. S masivním rozšířením na královské a císařské dvory získala úbělka své věhlasné označení "vladařská jablka".

• Vetricijský panovník Gifardus Ctnostný, vyhlášený labužník, se prý kdysi na adresu vladařských jablek vyjádřil touto památnou větou:

"Kdo jednou úbělko okusí, tomu bude jablko obyčejné jako psí lejno chutnati."

• Nestydatý Černý Berolt zase prohlásil, že:

"Vladařské jablko chutná lépe než klín té nejurozenější panny."

• A bývalý navagardský král, Dargrim z Berylových svahů, beze studu doznal:

"Jednou jsem svým alchymistům nařídil, aby mi z úbělek vypálili silnou jablkovici. Střízlivěl jsem ještě týden, ale... u všech Bohů, stálo to za to!"

• Pouze žárlivec Theoduin Azurový, elfský král, který nehodlal uznat, že by někde na světě mohly vyrůst lepší plody, než v jeho říši, se o úbělkách vyjádřil takto:

"Jedl jsem lepší."

Navzdory pohrdavému vyjádření krále Theoduina zůstává úsměvným faktem, že do Eowelindu se každý měsíc tajně vyváží obrovské množství předražených vladařských jablek z Nawagardu, na čemž velmi bohatnou mazaní trpasličí obchodníci, kteří kupují úbělka za běžnou cenu ve Slavardu.

Jabloně úbělové se vyznačují černou kůrou a zlatavými listy. Nejvíce pozornosti však nepřitahuje vzhled stromů, nybrž jejich fascinující odolnost a houževnatost, která nemá u žádných jiných ovocných stromů obdoby. Tyto jabloně nepodléhají škůdcům, chorobám ani plísním. Bez obtíží přežijí nekonečná sucha i třeskuté tuhé zimy. Ztráty na úrodě bývají tedy minimální (ač je třeba připustit, že drahosadští sadaři jsou nuceni vést věčný boj s neustálými nálety oceláčků kteří si na sladké plody velmi potrpí a ve velkých hejnech se do Drahosadu slétávají z celého širého okolí).

K historicky největším ztrátám na úrodě došlo několik let před vypuknutím Temného věku, kdy se do úbělkového sadu vplížila skupinka neznámých žhářů a v následku jejich řádění lehly téměř všechny vzácné stromy popelem. Po tomto incidentu měla produkce vladařských jablek velmi blízko k definitivnímu zániku. Zoufalý drahosadský starosta však tehdy úpěnlivě prosil o pomoc Eowelind a přestože elfský král na slavardskou jablečnou produkci velmi žárlil, ani v jeho zájmu nebylo, aby došlo k vyhubení úbělových jabloní. Do Drahosadu byla proto následně vypravena skupinka nejzkušenějších eowelindských druidů, díky jejichž zásahu se vzácné dřeviny podařilo zachránit. Je ovšem potřeba poznamenat, že elfský vladař chtěl z této situace vytěžit maximum, a tak musel Drahosad za tuto pomoc zaplatit Eowelindu závratným množstvím zlatých truhlic. Pokud jsou šeptandy o množství odeslaného zlata alespoň vzdáleně pravdivé, můžeme se ztotožnit s výroky zlých jazyků, kteří tvrdí že po požáru v úbělovém sadu mělo město jen dvě možnosti - buď přijít o své jabloně a nebo o své úspory.

Odolnost úbělových jabloní je ovšem vykoupena tím, že tyto stromy rodí jablka pouze jednou za pět let. Z toho prostého důvodu se cena úbělek na trhu může vyšplhat až nad jeden Zolren za kus! A to mluvíme jen o samotném Slavardu. Úbělka dovážená do okolních zemí mívají cenu podstatně vyšší. Jedná se proto o pochutinu, kterou si mohou dovolit pouze panovníci, aristokratické vrstvy obyvatelstva a ti nejbohatší měšťané.

Sazenice jabloní úbělových si samozřejmě přáli od Drahosadu odkoupit mnozí bohatí feudálové, panovníci a vladaři dalekých zemí. Zjistilo se však, že semena těchto jabloní nejsou schopna vyrůst nikde jinde, než v těsném okolí samotného Drahosadu. Tento jev byl zkoumán celými zástupy učenců a přírodovědců, přičemž bylo nakonec odhaleno, že zemina v oblasti drahosadského léna má velmi zvláštní složení, které je pro růst vzácných stromů naprosto zásadní a nezbytné.

Jedna z nejoblíbenějších historek, kterou slavardské matky tradičně vykládají před spaním svým malým ratolestem, vypráví o tom, jak chtěl král Theoduin kdysi dávno přechytračit osud a nechal si do své říše dovézt několik vozů naplněných drahosadskou zeminou. Jakmile však vozy překročily hranice Eowelindu, veškerý jejich obsah se proměnil v obzvlášť nelibě páchnoucí prasečí hnůj.

Drahosad tak dodnes zůstává jediným místem na celém kontinentu, kde mohou jabloně úbělové růst, plodit a prosperovat.

Z úbělek se vyrábí též lahodné jablečné víno zvané cydr. Výsadní právo na produkci tohoto alkoholu má pouze samotný Drahosad. Jak úbělka, tak cydr patří rozhodně mezi jedny z důležitých luxusních vývozních artiklů, žádaných po celé Arunii.

"Pokud bohové na svých hostinách něco pijí, musí to být jedině úbělkový cydr!" Vidmar Moudrý, sjednotitel Slavardu