Drtileb

Drtileb (či nawagardsky kalvaskyrn) je název notoricky známé hospodské kratochvíle pseudosportovního charakteru, která vznikla v Nawagardu a dodnes se zde těší obrovské neutuchající popularitě. Většina trpaslíků se této aktivitě sama věnuje, sází na její výsledky, nebo přinejmenším zaujatě příhlíží jednotlivým střetům a vzrušeně fandí účastníkům. V celé nawagardské říši byste určitě nenašli nikoho, kdo Drtileb nezná. Přestože mnozí označují za hlavní národní hru Bekkjord, našly by se jistě celé davy trpaslíků, kteří by s tímto výrokem důrazně nesouhlasili a na první místo stavěli právě hospodský Drtileb.

Princip hry

Princip této hry jse vlastně úplně jednoduchý. Dva soutěžící se postaví proti sobě a střídavě si navzájem uštědřují silné rány čelem o čelo. Prohrává ten, kdo upadá do mdlob jako první, nebo ten, který je sražen k zemi a nevyvíjí žádnou další iniciativu zvednout se a v zápasu pokračovat. Pro zesílení úderů a zároveň pro lepší stabilitu se ke hře často používá úzký stůl s madly, za která se mohou oba soupeři držet. Ač zní tato zábava velmi nebezpečně, nawagarďané ji za rizikovou nepovažují. Trpaslíci mají totiž velmi velmi tvrdé kosti, které vydrží skutečně leccos. I z toho důvodu se mohou kalvaskyrnové střety poměrně dosti protáhnout a zdramatizovat.

Drtilebové zápasy vznikají často velmi spontánně, ať už na základě drobného popichování u piva, nebo z důvodu přirozeného furianství trpaslíků. Ve vyhrocenějších situacích může partie Drtilebu dokonce přerůst v cosi na způsob souboje, který má za úkol rozřešit osobní spory. Opravdové souboje se zbraněmi jsou v Nawagardu zakázány, Drtileb však tuto možnost nahrazuje více než dostatečně. V takových chvílích se může obecenstvo těšit na obzvlášť surový a úporný souboj plný tvrdých zásahů a dramatických zvratů. Jakmile však jeden ze soků padne k zemi a zápas skončí, znesváření oponenti si nakonec vždy podají ruce a dojde k usmíření. Smysl pro čest a sportovní chování je mezi Nawagarďany nesmírný.

V mnohých jiných případech jsou drtilebové střety předem plánovanou událostí a v nejrůznějších putykách se tak odehrávají celé rozsáhlé turnaje. Hospodští totiž dobře vědí, že každé takové zápolení přiláká do lokálu desítky konzumentů a tržby poletí vzhůru. Dobrým zvykem šenkýřů pak na oplátku bývá, že vítězovi turnaje umožní v krčmě pít celý večer zdarma. A tak se často stává, že i samotný výherce turnaje nakonec přece jen do bezvědomí upadne.

Zajímavosti

Největším rekordmanem, šampionem a nejznámnějším přeborníkem v dějinách kalvaskyrnu je bezesporu dosud žijící trpaslík Grubin Tvrdočel, o němž se tvrdí, že prý nikdy neprohrál ani jeden střet. Věřit se tomu určitě dá, protože po stovkách vyhraných soubojů zeje z Grubinoy čelní lebeční kosti velmi výrazný a těžko přehlédnutelný dolík. Dokonce tak hluboký, že když tento šampión zrovna nesoutěží, s oblibou si do něj vkládá různé ozdobné drahokamy.