Oceláček

Oceláček (ang. steerling) je velmi běžný druh ptáka, který žije převážně v oblasti Slavardu. Je však možné setkat se s ním i v jiných arunijských zemích.

• Vzhled a fyziologie

Jedná se o zvláštní druh špačka, jehož zobák a brka jsou tvrzené velmi pevnou a zároveň lehkou ocelí. Na rozdíl od běžných špačků je tento druh až dvakrát větší. Oceláčkovo hlasové ústrojí syrinx je zdvojeno a dovoluje tak tomuto ptáku vydávat křik tak hlasitý, že se mu silou nemůže rovnat žádný jiný známý pták. Oceláčkův křik je velice nepříjemný a uši drásající; drsný a táhlý zvuk "šííírrr", který opeřenec vydává, se pro tohoto ptáka stal naprosto charakteristickým a každý zkušený sadař ho neomylně rozezná již z dálky

• Život

Oceláčci se pohybují v obrovských hejnech čítajících celé desetitisíce jedinců. Žijí polygamním způsobem života a jejich populace je schopna množit se naprosto neuvěřitelným tempem.

Jedná se o jedny z největších škůdců ve Slavardu. V době úbělkových sklizní se přemnožená hejna oceláčků hromadně stahují k Drahosadu, neboť je velmi přitahuje lákavá možnost hodovat na vladařských jablkách. Oceláčkové jsou jezením úbělek doslova posedlí a jakmile drahosadské plody dozrávají, ptáky jakákoli jiná strava přestává zajímat. Nejlepším arunijským učencům se dokonce podařilo prokázat, že oceláčci si na plodech vypěstovali psychickou a částečně též fyzickou závislost.

Jelikož jablka dozrávají pouze jednou za pět let, mají drahosadští sadaři dostatek času, aby se na hrozivé nálety šílených ptáků připravili. Zpravidla se k sadařům přidávají i celé zástupy drahosadských dobrovolníků, kteří se na obraně plodů chtějí také podílet. Oceláčky je poměrně komplikované zastřelit, protože běžné šípy se jen neškodně odrážejí od jejich tvrzeného peří (pokud se tedy nepodaří zasáhnout hlavu). Proto si Drahosad pravidelně objednává speciální průbojné šípy s alberylovými hroty, dovážené z Nawagardu. Trpasličí karavany jich do města dovážejí celé statisíce. Pouze samotné vyzbrojení však na odvrácení oceláčků nestačí, na úbělová jablka se totiž vrhají hejna tak velká, že jednotlivá ptačí těla zcela zastíní nebe. Proto Drahosad vydržuje zvláštní jednotku několika stovek zkušených lučištníků, kteří jsou na zabíjení těchto špačků specializováni. I přesto stihnou mnozí oceláčci některé jabloně zcela očesat.

V nedávných letech se efektivita boje s opeřenci značně zlepšila. Nawagardští inženýři nabídli Drahosadu koupi mechanických vrhačů vzdušných sítí, které jsou schopny lapat ptáky po stovkách. Ač se jednalo o značnou investici, drahosadští konšelé tuto nabídku jednomyslně odhlasovali. Od těch dob se ztráty na úrodě snižují na historické minimum.

• Populace

Co se týče populace oceláčků, její číslo s železnou pravidelností strmě klesá a opětovně stoupá. Je přirozené, že počet těchto ptáků se kriticky snižuje po "ovocných náletech" v Drahosadu. Jen málokterým oceláčkům se podaří hromadné vraždění hejn přežít. Dá se tedy říci, že před a během sklizní jsou oceláčci extrémně přemnožení, zatímco po sklizni téměř na pokraji vyhynutí.

Malý ptáček oceláček

přiblížil se k úbělku

střelili ho, ptáček pláče,

už se válí ve štěrku.

• Oblíbená říkanka drahosadských dětí