Zvonice

 

Status:	Opevněné hradiště
Stát:	Nawagard
Správní celek:	Limonitové skály
Počet obyvatel:	900

Víra

Zvonické hradiště proslulo po celém Nawagardu legendami opředenou stavbou, která majestátně ční k nebesům ze samotného středu celého sídliště. Jedná se o Hromovou věž, tyčící se do výšky úctyhodných čtyř seti metrů. Vysoko v oblacích, na vrcholku této věže, přebývá již po několik století zvláštní inteligentní stvoření. Samotné se označuje jménem Watgamar, nawagardští věřící ho však nazývají Pánem hromu či Prastarým. V celé Arunii nelze najít učence, který by dokázal osvětlit, co je tato bytost vlastně zač. Vtělený bůžek, potomek prastarých duchů nebo jakýsi zvláštní polobůh?

Ať tak či jinak, obyvatelé Zvonice Watgamara uctívají a opěvují jako posvátného tvora. Přinášejí mu obětiny a modlí se k jeho moci. Watgamar je sice bytostí přísnou a velice mocnou, pokud se s ním však jedná pokorně a s patřičnou úctou, dokáže být velmi velkorysý, štědrý a nápomocný. Svou mocí dokáže vyléčit nemocné, vrátit zrak slepým a sluch hluchým, dovede rozhýbat ochrnutého nebo nechat válečným veteránům dorůst jejich odsekané údy.

Na konci každého třetího měsíce se koná tzv. Sordin. Je to slavnostní den, kdy do Zvonice mohou přijít churaví, postižení, či zmrzačení trpaslíci z celého Nawagardu a Watgamar osobně vybere deset nebožáků, kteří si podle jeho názoru nejvíce zaslouží pomoc, a svou kouzelnou mocí je vyléčí.

Samotný Watgamar pronáší denně jakési povzbuzující proslovy kombinované s kázáními. Těmto promluvám se říká Sarny a pro všechny obyvatele Zvonice jsou povinné. Polobůh Sarny provádí ze samotného vrcholku své věže. Nawagarďané, shromáždění kolem svatyně, mohou svého světce dobře slyšet, neboť do zdí v každém rohu věže jsou zapuštěny čtyři kolosální duté postupně se rozšiřující kovové roury, které slouží jako obrovské hlásné trouby a díky nimž se hlas řečníka nese do širokého okolí. Watgamar se však může projevit i velmi negativně. Bývá velmi vznětlivý a pokud se nachází ve špatném rozpoložení, či ho něco nahněvá, s oblibou sesílá silné bouře, které vyvolává údery kladiva do hromového zvonu.

Právo osobně rozmlouvat se samotným Watgamarem je výsadným privilegiem trpasličího velekněze. S tím jediným je bůžek ochoten hovořit. Prostým Nawagarďanům se ukazuje jen tehdy, když sestupuje dolů z věže, aby si vyzvedl své obětiny, přinášené na oltář oddanými trpaslíky.

Watgamar je zjevu velmi prapodivného. Toto humanoidní stvoření má výraznou a divoce vyhlížející rysí hlavu, disponující velkou tlamou s dlouhými tesáky, skrývajícími se za převislými pysky. Žluté oči s úzkými zornicemi vyzařují přirozenou autoritu, čiší z nich nebezpečná předzvěst skryté hrozby, ale i velká moudrost. Na samém vršku hlavy Watgamarovi sedí protáhlé, špičaté a štětinaté uši. Dlouhé obličejové chlupy si Watgamar splétá do bohatých a tlustých copů, čímž se nápadně podobá Nawagarďanům, kteří podobné postupy uplatňují na svých vlastních vousech.

Přestože hlava zdá se býti zvářeti náležející, tělo, ač porostlé hustou rezavou srstí, vykazuje výrazně lidskou stavbu. Jediná markantnější odlišnost spočívá snad jen v poněkud protáhlejších pažích. Prastarý většinou kráčí vzpřímeně a po zadních končetinách. Dokáže se však také shrbit na všechny čtyři a vyvinout tak v běhu mnohem větší rychlost.

Z Watgamarových tlap vystupují ostré zatahovatelné drápy ze vzácného alberylu. Co je však mnohem podivnější... polobohovo tělo tento kov samo produkuje a tak tyto spáry neustále dorůstají. Watgamar si je proto musí pravidelně obrušovat. Alberyl ovšem hladce projde i tou nejtvrdší žulou a Watgamar je tak při své pravidelné manikúře schopen rozsápat nepředstavitelné množství horniny.

Trpaslíci věnovali Watgamarovi celou síň, kterou proň vyhloubili do skály. Pán hromu pak v průběhu času zkrášlil vnitřní prostory sálu neskutečně nádherným ozdobným reliéfem, který do kamenných zdí vymodeloval vlastními prackami. Sochaři, umělci a architekti z celého Nawagardu dodnes chodí toto dílo závistivě obdivovat, neboť v jejich silách rozhodně není, aby se takové nádheře vůbec kdy vyrovnali. Zvoničtí horníci darovali Watgamarovi také obrovský kus diamantu a umělecky nadaná šelma z něj po několika dlouhých měsících vysochala skulpturu sebe samotného. Z vyzdobené síně se stala hlavní loď nového chrámu, jež byl zasvěcen právě Prastarému.

Přítomnost této nadpřirozené bytosti učinila ze Zvonice poutní místo všech trpaslíků a hradiště se tak stalo nejvýznamnějším náboženským centrem. Řádnou povinností každého Nawagarďana je alespoň jednou za život Hromovou věž navštívit, složit zde obětinu na oltář a vzdát Watgamarovi svůj hold.